Punk je hudební styl a životní postoj. Z anglického překladu punk znamená "nesmysl" nebo "výtržník", což dokonale vystihuje názor tehdejší společnosti (70. a 80. let). Nesmysl se dá připsat k punk-rocku, který byl (a možná i pořád je) považován za nekvalitní hudbu a výtržník proto, že hlavní myšlenkou punku je provokovat.
Punk jako životní postoj je založen na svobodě, individualitě, nekonformitě a provokaci, jak už jsem se zmiňovala. Punkeři se neradi přizpůsobují moderní společnosti, lidem bez názoru, kteří prahnou po kariéře a po penězích. Nesnáší rasismus a jakoukoliv jinou formu diskriminace. Svoji nespokojenost dávají najevo pomocí svého provokativního vzhledu a v textech písní. Ve vzhledu vyznavačů punku je také další význam a tím je nezávislost.
Punkeři jsou lidé, kteří se chtějí bavit, navštěvovat hudební kluby, festivaly, koncerty a užít si je naplno bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Ne každý např. dobře reaguje na punkový tanec zvaný "pogo". Co se týče punk-rocku, to je hudební styl, o kterém se tvrdí, že k němu nepotřebujete mít ani hudební sluch, ani hlas a nemusíte znát ani jediný akord. Nemusí to být tak zcela pravda. Zde cituji, jak kapela Visací zámek popisuje punk:
"Mnozí dosud žijí v představách, že punk je strašný hluk, nemající nic společného s hudbou. Tento dojem posiluje konvencím se zcela vymykající zjev jeho vyznavačů. Ale punk, který v době svého vzniku před téměř patnácti lety doslova šokoval i agresivitou projevu, je především výrazně melodický. Vyvedl rock ze slepé uličky tématických alb, jež chtěla konkurovat dílům vážné hudby a vrátil ho z vesmírných dálek na zem. Opět byla nejdůležitější písnička, která jak známo, musí mít silnou melodii, což je pro punk stejně typické jako jednoduchá aranžmá a refrény, které si s kapelou může zpívat publikum."